Dějiny pravěku a staroveku I., II.

Jan Pečírka a kol. - Dějiny pravěku a staroveku I., II.

Obsah knihy:

Období, které vykládá vysokoškolská učebnice dějin pravěku a starověku, je časově
nejdelší ze všech dosud popsaných v této řadě učebnic světových dějin. Jeho počátky
sahají až do minulosti vzdálené od nás kolem tří miliónů let a výklad je doveden
až do pádu západní řimské říše, tedy do doby téměř přesně před 1500 léty. 
Vznik člověka a lidské společnosti a vynález prvnich nástrojů, postupný vývoj 
člověka až k dnešnímu typu homo sapiens a vznik řeči a myšlení, 
domestikace zvířat a jedlých plodin, která vedla k přechodu od sběratelstvi
a lovu k zemědělské výrobě, vznik řemesel a zpracování kovů, vznik prvních
měst a chrámů, vznik vykořisťováni a sociální diferenciace, jež vedla ke vzniku
třídní společnosti a prvních států, vynález písma, vznik psaných dokumentů a později
literatury, umění a vědy, vytvoření nejstarších demokratických států i prvni otevřený
boj vykořisťovaných - otroků - proti vládnoucím třídám, vznik prvních vrcholných
- ,,klasických" - děl světové literatury, filozofie, vědy a umění - to všechno
jsou jen některé nejvýznamnější rysy období, jež učebnice zahrnuje.
Autoři se snažili ukázat tyto a mnoho dalších jevů na pozadí nejvýznamnějších událostí 
a typických období a oblastí. Tak část líčící dějiny pravěku (hlava I-IV) se po výkladu o vzniku a vývoji člověka v paleolitu soustřeďuje na oblast nejstarší zemědělské výroby na světě, na neolit a chalkolit Předního východu, známý teprve necelé půlstoletí. Evropský pravěký vývoj je
popsán jen stručně pro srovnání s vyspělejši oblasti Předního východu.
Hlava V a VI líčí dějiny starého Předniho
orientu, Mezopotamie, Egypta, Malé Asie,
Syropalestinské oblasti (Foiníkie, Palestina)
a Persie, k nim je v hlavě V přiřazená chronologicky současná a typologicky příbuzná
oblast Egejská s mínojskou a mykénskou civilizacií VII-IX hlava popisuje řecké dějiny od počátku 1. tisíciletí, tj. od pádu mykénské kultury, už po Alexandra Makedonského, X. hlavu dějiny západního středomoří (Foiničané, Rěkové, Etruskové, Italikové) před zmohutněním Říma, jehož počátky liči hlava XI. Dějiny 3.-1. stol. p. n. I. v celé střodomorské oblusti jsou
obsahem hlav XII (helénistické státy) a XIII-XIV (rozkvět římske republiky, vznik římského impéria). Pro srovnání úrovně vývoje v různých oblastech Evropy jo opět zařazena hlava XV, Evropa mimo Středomořskou oblast v 8.-1. stol.
př. n. 1. Od Augustova principátu (zlom 1. stol. př. n. I. a n. I., hlava XVI) jsou pak osou dějin osudy řimské říše až do jejího rozděleni a pádu západní říše r. 476.
Líčí je hlavy XVII a XIX, mezi něž je vložen výklad o tzv. .,barbarských" kmenech
Evropy mimo území řimské říše, které měly stále rostoucí význam a po pádu západořimské
řlše vytvořily na jejích troskách a s jejím dědictvím novou společnost ve středověku.
Poslednl dvě hlavy XIX a XX popisují stručně
vývoj starověké Indie a Činy. Protože učebnice má sloužit nejen jako materiál ke zkouškám nýbrž i jako odrazový můstek k dalšímu studiu zájemců ( zvláště pro ty jsou určeny petitové části textu), je vybavena bohatou bibliografii, rozdělenou na úvodní a na speciální uváděnou k jednotlivým hlavám a kapitolám. Ve všech oddílech jsou potřebné úvodní části o pramenech,
chronologické tabulky, mapy, plán a ilustrace.